Můj vztah s linuxem – kdy mi pomáhá a kdy mě ničí

Tablet ASUS Transformer Prime z pohledu uživatele linuxu

Tablety mě zajímají zhruba rok a půl, dlouho jsem je vnímal jako šikovné hračky a pro mě zatím zbytečný luxus. S příchodem Android Honeycomb a staršího sourozence (TF101) modelu, kterým se tu budu zabývat, jsem zpozorněl - ultrapřenosné zařízení s připojitelnou klávesnicí a velkou výdrží na baterie by mohlo být použitelné nejen na hraní a prohlížení internetu, ale také na práci. Když pak ASUS  na podzim oznámil nástupce Transformer Prime (TF201), začal jsem se vážně zabývat myšlenkou nahradit pět let starý notebook tímto pěkným kouskem.

Po čtení recenzí a příspěvků z diskuzních fór jsem si nakonec v půlce ledna Transformer Prime (posléze i s klávesnicí) koupil. Podělím se s vámi o zkušenosti z prvních týdnů užívání tabletu a pokusím se zodpovědět otázku, zda se na něm dá také pracovat a samozřejmě jak si rozumí s linuxem (a s mými návyky, které z linuxu mám). Android na mobilu používám už dlouho, dost mě zajímalo, jak se osvědčí na větší obrazovce zařízení, od kterého budu potřebovat něco jiného než od telefonu.

Co jsem od tabletu očekával?

• Obecně: Mobilita, příjemné ovládání, snadný přenos dat s linuxovým desktopem
• Pracovně: občas učím, takže si na něm budu moci připravovat texty, tabulky a prezentace pro výuku, které pak přímo z tabletu budu promítat dataprojektorem studentům. Na cestách také pohodlnější práci s emaily než z mobilního telefonu.
• Volný čas: Čtení, filmy, skládání muziky na cestách (doma mám tři malé děti a na nic z toho tam nemám čas a klid), občasné odreagování se u nějaké té hry.

Proč právě tento model (a ne nějaký levnější)?

• Kvalitní česká klávesnice s baterií, prodlužující výdrž nad 18 hodin
• Konektivita - microHDMI, microSD, USB Host a čtečka SD karet (v docku nebo přes dokopitelnou redukci), možnost připojit tablet přes redukci microHDMI-VGA (dá se dokoupit) i ke starším dataprojektorům
• Výborný Super IPS+ displej - rozlišení 1280x800 s vysokým kontrastem, chráněný Gorilla Glass
• Velmi kvalitní dílenské zpracování, tablet je z kvalitních materiálů, je tenký a s obstojnou hmotností
• Android ICS (nabídka na aktualizaci se objeví během několika minut po prvním spuštění
• Samozřejmě výkon procesoru Tegra 3, který se kromě her hodí i k úplné plynulosti chodu systému ve vyšším rozlišení a práci s multimédii.

Jaká je několikatýdenní realita?

Má očekávání od Transformer Prime se z větší části naplnila, ovšem právě to, co souvisí s užíváním linuxu, mi dalo zabrat. Dále popsané problémy se až tak moc netýkají tohoto konkrétního modelu, ale spíše operačního systému Android 3.x/4.x. Nebudu tu dlouze pět ódy na to, jak je tablet designově perfektní, příjemný do ruky, rychlý, super displej, příjemně použitelná klávesnice s touchpadem atd. - prostě recenze ve chválách nelžou. Dokonce ani vady, které recenze popisují (horší GPS nebo problémy s aplikací pro Youtube) jsem nezaznamenal, ale:

Problém s připojením tabletu k počítači s nainstalovaným linuxem

V recenzích jsem se nedočetl, že Prime (zřejmě i ostatní tablety s Androidem 3.x/4.x) nepodporuje USB Mass Storage připojení k PC, namísto toho nabízí defaultně MTP (Media Transfer Protocol), případně po výběru v nastavení PTP (Picture Transfer Protocol). Důvodem je prý to, že Mass Storage neumožňuje sdílené připojení k zařízení, to znamená, že pokud takto připojíme SD kartu v mobilním telefonu, nemá k ní systém přístup. V tabletu ale není úložiště nijak od paměti pro systém oddělené, bez přístupu k jakýmkoliv souborům by systém během připojení samozřejmě nemohl pracovat. MTP standardně podporované v linuxu není a výrobce ani Google to neřeší - pro Windows je ke stažení USB driver, pro nás od výrobce tabletu nic.

Možností máme několik - můžeme MTP obejít a připojit se pomocí PTP, který defaultně podporovaný je, můžeme se pokusit pomocí mtpfs tablet k desktopu připojit, můžeme přenášet data bezdrátově a nebo "mechanicky" pomocí flashky či externího harddisku (o této volbě se dál rozepisovat nebudu, USB v docku se občas hodí).

• Přepnutím na PTP v nastavení se tablet okamžitě po propojení s počítačem připojí, ale nabídne přístup jen k adresáři pro fotky a video z vestavěné kamery. To může úplně stačit, nahrávat a stahov at můžeme tímto způsobem cokoliv.
• MTP v linuxu připojit lze, z repozitáře distribuce stáhneme balíčky mtpfs, případně i mtpfs-tools a dále postupujeme podle návodu. Výhodou by samozřejmě byl volný pohyb po adresářích vnitřní paměti tabletu, nevýhodou bylo to, že mě osobně se hned po aktualizace tabletu na ICS nepodařilo spojení zrealizovat. Podle diskuzí nejsem určitě jediný, ale nevzdávám to, věřím, že časem někdo řešení najde. Mimochodem, mtpfs nebude žádný rychlík, pro přenos souborů můžeme použít ADB, ale není to rozhodně pro každého.
• Bezdrátový přenos dat je pohodlný, ale proti kabelu pomalý. To nevadí, pokud máme čas a nepřenášíme velký objem dat. Populární je aplikace AirDroid, který zpustíte v tabUpřímletu a na desktopu vám v prohlížeči nabídne příjemné prostředí pro zprávu souborů, kontaktů a dalších věcí. Rychlejší přenost dosáhneme pomocí spuštění FTP serveru v tabletu, který mimo jiné snadno získáme v aplikaci File Expert. Pomocí FTP můžete snadno přenášet soubory i mezi tabletem a telefonem. Další možností je použít DrobBox, UbuntuOne nebo jiné cloudové úložiště, přpadně síťové propojení pomocí protokolu SMB (pokud na tabletu spustíme server a použijeme wif-tethering, můžeme se se stejným nastavením připojovat na různých místech).

Problém s užíváním souborů ve formátech ODF

Dlouhodobě pracuji s OpenOffice, poslední měsíce pak s Libreoffice, pro mé potřeby bohatě postačují. Základní kancelářský balík Polaris Office, dodávaný s tabletem, standard ODF neumí. A aplikace třetích stran problém uspokojivě neřeší. Toto opravdu není problém Transformer Prime, ale Androidu (OpenOffice /LibreOffice). kS editací ODF souborů se můžeme rovnou rozloučit, prohlížet si je můžeme s řadou nedostatků pomocí OpenOffice Document Reader, lepší je Moblie Document Viewer - jiný program na prezentaci v ODT jsem nenašel. Je to provizorium, pro seriozní práci musíme převádět do doc/xml/ppt. Upřímně mě to docela štve, ale věřím v lepší budoucnost:-)

Není lepší si koupit netbook nebo rovnou ultrabook?

Podle mě je ASUS Transformer (Prime) jediný tablet, který lze s netbooky či ultrabooky vůbec srovnávat. Pokud oceníme dotykové ovládání a v rámci pracovních aktivit si vystačíme se základním kancelářským balíkem (ani Polaris, ani ostatní kanceláře z Marketu nic víc nenabízejí), pak je to kvůli variabilitě a výdrži dobrá volba. Dobře poslouží také správcům webových stránek (článek píšu v aplikaci pro Wordpress, bez problémů se připojíme pře FTP, můžeme si vybírat mezi řadou editorů, zvýrazňujících syntaxi). Být student, určitě by byl tento tablet luxusním pomocníkem - kromě klasického zapisování poznámek snadná možnost audio či video záznamu, náčrtky prstem na displeji...

Určitě se může hodit možnost vzdáleně se připojit z tabletu na svůj domácí počítač - Transformer Prime má dost slušné rozlišení displeje na to, aby šle desktop pohodlně ovládat. Kvůli jednoduchému zprovoznění lze využít multiplatformní TeamViewer, ale je to na úkor rychlosti.

Také jsem zkoušel spustit linux (Ubuntu) přímo v tabletu podle tohoto návodu . Je třeba mít rootnutý tablet (nejjendodušší je to pomocí skriptu Prime Time), ale kvůli instalaci linuxu se tento krok určitě nevyplatí - ztratíte záruku a výsledek je spíš pro parádu než k praktickému využití.

A nějaký (trochu neuspořádaný) závěr:

Zpočátku jsem si byl jistý, že pokud si koupím tablet, budu na něm chtít provozovat plnohodnotnou linuxovou distribuci. Android mi připadal moc ořezaný a iPAD předražený, navíc uzavřenost iOS mi leze na nervy (některé aplikace hlavně pro hudebníky ale pořád Applu závidím). Androdi ICS je podle mě už dostatečně zralý systém, adaptovaný na větší rozlišení, kvalitních aplikací pro tablety přibývá a naopak kroky linuxových distribucí k dotykovému ovládání jsou pro mně nepřesvědčivé.

Tablet bez přidané hodnoty, jakou je dockovací klávesnice u Transformeru Prime, mi pořád připadá jako drahá hračka, která je fajn, ale bez které se díky slušnému smartphone celkem dobře obejdu. K naprosté spokojenosti bych přeci jen uvítal dual-boot (na XDA návod na instalaci Ubuntu jako druhého operačního systému pro Transformer existuje, ale funkcionalita je kvůli absenci ovladačů omezená).

Subjektivně se s Transformer Prime pracuje velmi příjemně, není to levné zařízení, ale za investované peníze dostaneme opravdu kvlaitní nástroj pro zábavu i pro práci. Na ovládání prsty si člověk rychle zvykne a už se mi během té krátké doby, co tablet vlastním, stalo, že jsem začal jezdit ukazováčkem po obrazovce počítače v práci. Naopak při práci s texty a tabulkami jsem oceni touchpad a klávesové zkratky ctrl+c / ctrl+v. Příjemným bonusem v balení je hadřík z mikrovlákna - dotykové ovládání je příjemné a rychlé, ale po chvíli činnosti máte upatlaný displej.

V recenzích se mezi zápory tohoto tabletu objevuje kvůli kovovému tělu slabší příjem wifi a gps - wifi mi běhá bezvadně, s gps je to opravdu slabší, ale nechystám se Prime používat jako navigaci, k tomu mi slouží praktičtější smartphone. Co mě trochu mrzí, je absence 3g - původně jsem si myslel, že pokud tablet, pak jedině s 3g. HotSpot v mobilu mi ale nakonec úplně stačí, platit další datový paušál se mi nechce, klonovaná SIM mi zase při internetovém připojení tabletu odpojí telefon, což si z pracovních důvodů přes den nemůžu dovolit.. Suma sumárum - jsem spokojený a doporučuju i ostatním.

Ještě pár odkazů:

Transformer Prime prodává dnes kdekdo, trochu horší je to s doplňky. Praktický je kryt na displej, který lze polohovat a poslouží tak i jako stojánek - je k dostání v řadě barevných provedení na www.asus.as

Jak jsem zmínil v článku, zajímal jsem se o redukci microHDMI-VGA od ASUSu, ta dnes z nějakého důvodu nikde není k dostání (pozor na záměnu s miniHDMI-VGA, která je pro starší TF101). Doufejme, že se brzy objeví v nabídce víše zmíněného shopu, případně v Alze (která starší variantu též prodává).

K zahození také není redukce kombinovaného 3.5 audio jacku na dva samostatné jack konektory pro vstu a výstup ( hlavně užitečné pro muzikanty, kteří potřebují připojit externí mikrofon a audio výstup na bedny). Takovou redukci koupíme za pár korun na adrese www.lan-shop.cz.

komentářů: 6

Bitmapa jako ASCII

Všichni jsme to už někde viděli, ale málokdo to už zkoušel vytvořit - obrázky složené z písmenek neboli z ASCII kódu. Je to jednoduché a výsledek vypadá dobře, pokud zvolíme dostatečně kontrastní fotografii či kresbu. Tohle téma mě teď napadlo, protože uvažuju o letošním PFku a mám chuť na něco trochu netradičního.

Takže chceme-li se pustit do konverze bitmapy do ASCII, máme několik možností jak na to. Buď použijeme online webovou službu, nebo budeme instalovat nějakou utilitku - a nebo plugin do GIMPu.

Online konverzi nabízejí např. následující weby:

http://lunatic.no/ol/img2aschtml.php
Více možností nastavení

http://www.text-image.com/
Bez nastavení parametrů, ale výsledek slušný

http://picascii.com/
Prostě další možnost

Pokud chceme použít utilitku, můžeme nainstalovat jp2a, v několika distribucích jí najdeme přímo v repozitáři.

Komplexnější nástroj se jmenuje JavE a jak název vypovídá, je napsaný v Javě. ASCII grafiku v něm můžeme přímo tvořit a nabízí i možnost animovat. Instalace je snadná - nejprve se ujistíme, že máme nainstalované prostředí OpenJDK, pak stáhneme archiv, rozbalíme a souboru Jare5.jar dáme práva pro spouštění. Pro korektní fungování bude aplikace vyžadovat stažení fontu a nakopírování do adresáře s programem.

Nakonec jsem narazil na plugin pro GIMP - přesný název je GIMP ASCII Load/Save Plugin, zatím jsem nezkoušel plugin nainstalovat.

A na závěr jsem náhodou narazil na jednoduchý php skript, který převádí jpg na ASCII:

<html>
<head>
<title>Ascii</title>
<style>
body{
line-height:1px;
font-size:1px;
}
</style>
</head>
<body>
<?php
function getext($filename) {
$pos = strrpos($filename,'.');
$str = substr($filename, $pos);
return $str;
}
$image = 'image.jpg';
$ext = getext($image);
if($ext == ".jpg"){
$img = ImageCreateFromJpeg($image);
}
else{
echo'Wrong File Type';
}
$width = imagesx($img);
$height = imagesy($img);

for($h=0;$h<$height;$h++){
for($w=0;$w<=$width;$w++){
$rgb = ImageColorAt($img, $w, $h);
$r = ($rgb >> 16) & 0xFF;
$g = ($rgb >> 8) & 0xFF;
$b = $rgb & 0xFF;
if($w == $width){
echo '<br>';
}else{
echo '<span style="color:rgb('.$r.','.$g.','.$b.');">#</span>';
}
}
}
?>
</body>
</html>

komentářů: 13

Jak tisknout z Androidu

Předem musím napsat, že zatím nemám tablet, takže mé zkušenosti vycházejí z mobilní verze Android 2.3, která nativně tisk nepodporuje, je třeba vybrat si z nabídky třetích stran. Uvítám, pokud se podělíte o zkušenosti z trojkové (či čtyřkové) verze.

Pro tisk textového či grafického obsahu přímo z telefonu jsem objevil tři druhy řešení:

• Software od konkrétního výrobce tiskárny - v Marketu jsem našel podporu tisku pro HP, Samsung, Epson, Canon, Lexmark
• Univerzální tiskový software s ovladači pro velkou řadu tiskáren od různých výrobců
• Software, využívající k tisku z mobilního zařízení službu Google Cloud Print

K realizaci je třeba mít kromě mobilního zařízení s Androidem také tiskárnu, zapojenou v síti, nejjednodušší je, pokud má svůj vlastní tiskový router. Vzhledem k využití mobility je vhodné používat síť přes wifi (jsou možnosti jak se připojit pomocí bluetooth nebo dokonce kabelem, no ale...).

Software pro konkrétní značku tiskárny (výrobce)

V práci mám Samsung scx3200, připojenou přes vestavěné wifi, nainstaloval jsem si tedy Samsung MobilePrint. Autodetekce tiskárny na jedničku během vteřiny, tisk bez chyb, v nabídce je i snadné použití telefonu jako scanneru s následným tiskem, je to zdarma - ale nedá se tisknout všechno, pouze to, co aplikace nabízí. To je první nevýhoda, druhá je potenciální, pokud mám různé tiskárny na různých místech, budu potřebovat různé aplikace.

Univerzální software pro tisk

Asi nejlevnější varianta v podobě PrintBot (je i verze zdarma, ale kvůli omezením prakticky nepoužitelná) se mi nelíbila, navíc jsem tu nenašel svou tiskárnu. Naopak co do funkcionality se mi líbil program  PrinterShare (podpora velkého množství tiskáren, přehledné prostředí, větší nabídka tisku), ale pro wifi tiskárnu musíte zakoupit placenou verzi a platit 243 Kč se mi opravdu nechce. Výhody jasné - jedno prostředí pro více tiskáren, kdo chce tisknout často, koupí si možná i předražený PrinterShare. Nevýhodou je cena.

Tisk přes Google Cloud Print

Pochopil jsem, že jde o cloudového zprávce tisku, skrze kterého je možné po síti posílat data do námi přednastavené tiskárny. Tiskárna může být připojena k počítači s nainstalovaným prohlížečem Chrome, může být v síti samostatně nebo může být cloud print ready, takže je připojena přímo na web. Nastavení je celkem snané, jednoduchý návod zde.

Vyzkoušel jsem i tuto variantu, můj Samsung jsem pomocí Chrome připojil pomocí autodetekce hravě, z Markteru pak stáhl jednu z mnoha aplikací - Cloud Print. Program je zdarma, prostředí je přehledné a jako řada programů v této kategorii je zdarma. Co jsem opravdu ocenil, je přidání aplikace do nabídky možností při sdílení dat. Tím chci říct, že pokud nějaký software nabízí možnost sdílení, výběrem Cloud Print můžeme obsah tisknout. Nebo jste v nějakém programu v Androidu našli přímo položku Tisk?

komentářů: 8

Tipy na úpravu prostředí Unity v Ubuntu 11.10 Oneiric Ocelot

Ubuntu je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou nahoře...

[Aktualizováno] Skepse, o které jsem psal v posledním příspěvku mě neopustila, ale po experimentování s jinými distribucemi jsem zjistil, že mé problémy s hardwarem jinde také snadno nevyřeším a tak jsem se prozatím (po nějakém odpočinku) vrátil k Ubuntu a na notebooku nainstaloval poslední verzi. Několik věcí mě mile překvapila, jiné, které nefungovaly, jsem už znal a věděl, jak řešit.

Chci se s vámi podělit o své zkušenosti se snahou nějak přizpůsobit prostředí Unity k obrazu svému. Dostupných konfiguračních nástrojů je po instalaci extra málo, takže budeme doinstalovávat a editovat v terminálu. DOPORUČUJI neupgradovat ze starší verze (což jsem původně udělal já), ale instalovat načisto. Měl jsem totiž dříve kvůli úspoře energie vypnutý Compiz a po "povýšení" to hodně zlobilo, také jsem měl menší nabídku výběru prostředí v přihlašovací obrazovce.

A právě výběr prostředí při logování je prvním milým překvapením - máte na výběr následující variant:

• GNOME
• GNOME Classic
• GNOME Classic (NO EFFECTS)
• Ubuntu
• Ubuntu 2D

Pokud se vám všechny volby nezobrazí, nalogujte v Unity a v terminálu (Ctrl+Alt+t) můžete doinstalovat:

Gnome 3:
sudo apt-get install gnome-shell

Gnome 3 Classic:
sudo apt-get install gnome-session-fallback

Takže pokud chcete pracovat v GNOME 3 nebo v GNOME 3 s imitací klasiky GNOME 2, zvolíte příslušnou variantu a systém si to příště už pamatuje (i v případě autologinu). Kdo chce používat Unity nebo to s ním alespoň zkusit, čte dál...

1. Jak přidat položky na plochu

Chcete-li mít na ploše nějaké soubory nebo složky, není to žádný problém a postupujete stejně jako dříve - vytvořením složky či souboru v kontextovém menu nebo zkopírováním pomocí Copy/Paste. Jinak je to ale v případě, že chceme umístit shortcut nainstalované aplikace nebo zobrazovat domovksou složku nebo připojená média.

1.1 Shortcut aplikace na ploše

Je to snadné, všechny shortcuty nainstalovaného software najdete ve složce  /usr/share/applications, takže stačí jen zkopírovat na plochu a je to. Aby to fungovalo, musíte složku otevřít jako root, takže v terminálu zadáme:

gksu nautilus /usr/share/applications

1.2 Ikony domovské složky, připojených zařízení a další na ploše

Tohle zvládneme pomocí Gnome-Tweak-Tool (je třeba doinstalovat), komplexnější Ubuntu Tweak je zatím pro poslední Ubuntu v Alfa verzi. Pak už jen zvolíme z levé nabídky položku "Pracovní plocha" a povolíme to, co chceme na ploše zobrazovat.

2. Jak přesunout ovládací prvky okna zleva doprava

Tohle tu je už delší dobu (inspirované MacOS) a pořád jsem si na to nezvykl. Dříve jsem změnu prováděl pomocí Ubuntu Tweak, stejného výsledku dosáhnete v terminálu:

gconftool-2 --set "/apps/metacity/general/button_layout" --type string "menu:minimize,maximize,close"

Zpět doleva posuneme prvky následujícím způsobem:

gconftool-2 --set "/apps/metacity/general/button_layout" --type string "close,minimize,maximize:"

Také můžeme použít aplikaci gconf-editor (je třeba doinstalovat), v něm pak najít apps -> metacity -> general a zde změnit položku button-layout na:

menu:minimize,maximize,close

Mimochodem, program gconf-editor můžeme spustit samozřejmě z terminálu nebo ve speciálním režimu Dashe, který otevřeme zkratkou Alt + F2.

3. Změna počtu a rozložení ploch

To, co dříve šlo na dva kliky je dnes na první pohled nedostupné. Defaultně jsou aktivované čtyři plochy uspořádané do 2 x 2. Jsem zvyklý na čtyři plochy v jedné řádce, takže jsem hledal způsob, jak to změnit. Opět pomůže gconf-editor, abychom nemuseli editovat ručně xml soubory: Počet ploch ve sloupcích a řádkách změníte v apps - > compiz-1 -> general - > screen0 -> options.

4. Nastavení Unity panelu

Unity je mladé, rozhodně nedokonalé, rychle se vyvíjí a nedá se moc konfigurovat. Je to plugin pro Compiz (neplatí pro 2D variantu), takže změny budeme provádět přes CompizCompizConfig Settings Manager (CCSM), je třeba doinstalovat.  Spustíme ho v "příkazovém" modu Dashe (Alt + F2) a příkazem about:config. Můžete tu měnit např. klávesové zkratky, ale hlavně vzhled a chování:

4.1 Změna zobrazování / skrývání panelu

Defaultní nastavení skrývá panel, pokud ho překryje okno programu, což mi připadá praktické. Když ale budu chtít používat jiný dock, snadno ho vypnu nebo nechám zobrazit jen při najetí myší na levý okraj. Mimochodem, uvítal bych možnost přesunout ho doprava nebo dolů na display 4:3. Zdá se, že toto zatím není možné.

4.2 Změna velikosti ikon v panelu

Původní velikost mi připadá nepraktická, možná bych jí ocenil na dotytkovém displeji. Zmenšením na 38 získáme více místa a nevypadá to tak humpolácky.

4.3 Přidávání, změna pořadí a mazání položek v panelu

Vezmu to od prostředka: Pořadí položek v panelu měníme prostě tak, že s nimi "šoupeme" držením levého tlačítka myši. Mažeme (odstraníme z panelu) jejich přesunutím do koše v panelu.

Novou položku přidáme např. tak, že vytvoříme shortcut na ploše (viz 1.1) a pak jí přetáhneme do panelu tam, kde jí chceme mít.

4.4 Kontextové menu u položky Domovská složka

Klikneme-li na položku v panelu pravým tlačítkem myši, ukáže se kontextové menu. U zmíněné položky by se hodilo, kdybychom v něm našli přímý přístup k adresářům s hudbou, obrázky, staženými soubory... V terminálu otevřeme soubor s shortcutem:

gksu gedit /usr/share/applications/nautilus-home.desktop

Nahraďte původní obsah následujícím:

[Desktop Entry]

Name=Home Folder
Comment=Open your personal folder
TryExec=nautilus
Exec=nautilus --no-desktop
Icon=user-home
Terminal=false
StartupNotify=true
Type=Application
Categories=GNOME;GTK;Core;
OnlyShowIn=GNOME;Unity;
X-GNOME-Bugzilla-Bugzilla=GNOME
X-GNOME-Bugzilla-Product=nautilus
X-GNOME-Bugzilla-Component=general
X-Ubuntu-Gettext-Domain=nautilus

X-Ayatana-Desktop-Shortcuts=Videa;Dokumenty;Hudba;Obrazky;Stazene
[Videa Shortcut Group]
Name=Videa
Exec=nautilus Videa
OnlyShowIn=Unity

[Dokumenty Shortcut Group]
Name=Dokumenty
Exec=nautilus Dokumenty
OnlyShowIn=Unity

[Hudba Shortcut Group]
Name=Hudba
Exec=nautilus Hudba
OnlyShowIn=Unity

[Obrazky Shortcut Group]
Name=Obrázky
Exec=nautilus Obrázky
OnlyShowIn=Unity

[Stazene Shortcut Group]
Name=Stažené
Exec=nautilus Stažené
OnlyShowIn=Unity

Položky můžete samozřejmě počeštit, nezapomeňta raději soubor před změnami zálohovat.

5. Jak konfigurovat Dash

Zatím nejspíš skoro nijak, tedy pokud nechceme jít hodně do hloubky, což já nechci. Proč? Prostě mi to nestojí za tu námahu. Přitom nabídka položek po otevření pro mě moc praktická není, rozhodně bych uvítal více kategorií. Nevím, jestli jsem to pochopil správně, ale mohli bychom se k tomu dostat přes strukturu, kterou autoři Unity nazývají Lenses. zatím jsou dva druhy: Applications a Files, do budoucna by měla být nabídka variant širší, více na https://wiki.ubuntu.com/Unity/Lenses.

Několik kosmetických úprav najdete v CCSM (konfigurace compizu). Chcete-li změnit velikost Dashe, nainstalujte si dconf-tools a v aplikaci dconf-editor vyzkoušejte změny v desktop -> unity v obou položkách.

6. Horní lišta

Vypadá celkem kompaktně, ikonky mají stejný design, ale je toho tam pro řadu z nás trochu málo. Takže doplňuji text o tip, jak zobrazit indikátory a ikony nejen podporovaných aplikací.

6.1 Indikátory namísto appletů na horní liště

Chcete li obohatit horní lištu o informační prvky, nainstalujte si indikátory. Zatím neexistuje žádný správce, každý se instaluje samostatně. V repozitáři najdeme indikátor počasí (indicator-weather) a zátěže systému (indicator-multiload). Po nainstalování je spustíte z Dashe, hned se zobrazí na liště, pak doladíte v preferencích každého z nich dle libosti. Další indikátory jako např. CPUFreq, Caffeine (uspávání systému?), Pastie (clipboard manažér) nebo SSHPlus doinstalujete přidáním příslušného PPA repozitáře, přehled s odkazy najdete zde.

6.2 Zobrazení více ikon v oznamovací oblasti lišty

V terminálu (Ctrl + Alt + t) nebo Dashi v příkazovém režimu (Alt + F2) spustíme dconf-editor a v něm najdeme na cestě desktop -> unity -> panel jedinou položku systray-whitelist, kterou nastavíme na "all".

7 A co Unity 2D?

Moc toho není, ale pokud si nainstalujete jednoduchou GUI utilitku, něco přece jen nastavíme. Jde o projekt Mariano Chavero, doufejme, že se bude dále rozvíjet.

Závěr

Ubuntu s Unity se už pomalu dá používat, pokud jste dostatečně přizpůsobiví. Určitě ale nejde o "zralé" desktopové prostředí, člověk si připadá více beta-tester než uživatel. Ale podobné pocity jsem měl i při zkoumání Gnome 3. Po výše zmíněných úpravách je to lepší - ne zcela ke spokojenosti, ale už mi to neleze na nervy. Co bych v Unity příští verze uvítal?

• Konfigurace obsahu Dashe - přidávání vlastních "oblíbených" položek, možnost odstranit nabídku software k instalaci
• Možnost změny umístění panelu (docku) a jednodušší přidávání položek
• Možnost přidávat do horního panelu vlastní applety - chápu, že to asi souvisí s tím,, že GNOME 3 původní applety nepodporuje Máme tu namísto appletů na horní lištu indikátory, ale je jich zatím málo a chybí manažér.

No a když se to nepoddá, máme tu naštěstí jiná grafická prostředí.

komentářů: 24

Quo vadis, linux?

Volně přeloženo: Tak jak to tedy bude...

Jsem zvědavý člověk, mám rád inovace, rád si hraju a experimentuju - i proto používám už řadu let linux jako desktopový systém. Asi před rokem nastala u mě změna - místo abych se těšil na nová vydní distribuce jsem se jich začal bát! A nevím, jestli je to tím, že zvolna stárnu a stávám se nepřizpůsobivým občanem nebo to není mnou, ale vývojem linuxu. A čeho se bojím? Jednoduše toho, že co mi dříve fungovalo už fungovat nebude, že inovace v desktopu se mi nebudou líbit a možnosti ke změně budou omezené, že mi můj notebook vydrží kratší dobu v provozu...

Instalace, rozjezdy

Tak například: Dlouho jsem odkládal instalaci Ubuntu 11.04 - vím, že rozumné je používat LTS verzi, zejména na pracovním počítači, ale jsem prostě zvědavý, jak jsem psal na začátku. Už během instalace jsem se začal rozčilovat, konfigurátor disku mi nedal možnost připojit další oddíl pod mým názvem a na mnou zvoleném místě, zdepresivněl jsem, když mi pak systém špatně nadetekoval grafickou kartu Intel GMA 3150 a nabídl mi nepoužitelně nízká rozlišení. Přihoršilo se mi, když mi nešla zprovoznit wifi Broadcom.  Nasr**al jsem se, když jsem nemohl nainstalovat svůj oblíbený správce e-knih Callibre. Zjistil jsem, že všechny mé problémy jsou známé bugy (půl roku po vydání stále přetrvávají).  Tohle všechno přeci v minulé verzi fungovalo! Nakonec jsem vše dodatečně vyřešil, ovšem kromě grafiky.

Asi by někdo řekl: "To máš za to, že používáš Ubuntu a ještě poslední vydání!" Jenže já jsem na něj zvyklý a navíc špatnou detekci mé grafiky trpí i poslední Fedora a Mandriva. A já se bojím, že už to nikdo neopraví, já budu odkázaný s hardwarem, který zpočátku běžel jeko hodinky na stárnoucí a časem nepodporovaná vydání.

Menu nebo launcher

Další mé obavy plynou z vývoje desktopového prostředí. Jsem zvyklý na klasiku - menu s aplikacemi a plochu, kterou si upravím po svém, maximálně přidám dolů dock. Podle mě je to pro klasický desktop s nedotykovou obrazovkou a myší optimální řešení.

S příchodem netbooků s malou obrazovkou se začaly rojit nejůznější launchery (v linuxu např. Xandros na Asus EEE nebo Ubuntu Netbook Remix). Podobná udělátka přináší dotyková zařízení (smartphone, talbety). Na netbooku i na mém Androidu to beru a jsem za to rád, ale proč proboha musím s něčím takovým pracovat na desktopu? Bez ovládání prsty a na velké obrazovce je to pomalé, nepřehledné a otravné!

Android Drawer	OpenSUSE GNOME 3
Ubuntu Unity	Mandriva Launcher v KDE
MeeGo Launcher	Windows 8 Metro

A skoro není úniku, launcherománie jde napříč distribucemi i grafickými prostředími. Pokud jde o snahu, aby byl systém user-friendly i pro "dotykáče", pak bych uvítal možnost v nastavení (nebo alespo%n v nějakém konfiguráku) LAUNCHER ON / OFF, jak to měl zmiňovaný Xandros a jak to bude zřejmě mít Windows 8.

Výdrž klesá

A co se týče výdrže notebooku, určitě to není stárnoucí baterií:-) Hodně se o tomto jevu píše v souvislosti s Intel Sandy Bridge ale já to pozoruju i na Core 2 Duo. Jistě že se dá šetřit zredukováním spuštěných procesů, nastavením prostředí atd, alejsou to záplaty, vedoucí ke kompromisům..

Priority

Takže se ptám (asi řečnická otázka), proč se plýtvá zdroji, časem programátorů a nervy uživatelů linuxu na výrobu launcherů, které nejsou ergonomické, estetické a hlavně praktické? Proč se místo toho vývojáři nesoustředí na dotažení nově vydávaných distribucí a na nižší spotřebu? Přestal bych se bát, kdybych dostal odpověď, která nebude vysvětlovat, proč to nejde, ale dozvím se z ní, kdy to bude. Kdyby bylo třeba na tyto problémy založit fond, rád přispěju.

komentářů: 24

Život v rozšířené realitě

Tak trochu prázdninové téma, ke kterému mě inspirovala náhodně objevená aplikace v Android Marketu s názvem Satellite AR, která vám ukáže, jaké satelity vám létají nad hlavou. Praktické využití téměř nulové, snad "jen" ke vzdělávacím účelům, ale spíše na hraní. Vypadá to pěkně a prima je propojení na informace o vámi vybraném satelitu na webu.

Ale od začátku: Rozšířená realita (Augmented Reality - AR) je rozšířený obraz na reálný svět kolem nás, obohacený o digitální informace, a to buď v textové či grafické podobě. Nejde o nic nového, ve filmové produkci je propojení reálného obrazu s "něčím navíc" (kreslenou animací, jiným video obrazem, vizuálními efekty) známo už desetiletí. Pokud vím, tak prvním celovečerním filmem tohoto typu byla Falešná hra s králíkem Rogerem (1988), kombinaci animace a hereckých výkonů známe určitě z Hvězdných válek. V tomto směru rozhodně nebylo ČR pozadu, stačí se jen znovu podívat na Vynález zkázy v režii Karla Zemana (1958) s jeho důmyslnou RA, která má opravdu atmosféru. Všimli si toho i Japonci a zařadily záběry z Vynálezu zkázy a Barona Prášila do traileru .

Dlouho se AR využívá v nejrůznějších simulátorech, kde už je kontakt s ní na rozdíl od filmu interaktivní. Když jsem hledal interaktivní AR pro desktop, nejlépe pro linux, narazil jsem na open source projekt  ARToolKit, mělo by jít o knihovnu, která pomůže AR implementovat do projektu - pokud s tím máte někdo zkušenosti, podělte se v diskuzi. Pěknou ukázku AR na desktopu jsem našel na tomto videu:

Velký boom ale podle mě nastal s příchodem smartphonů se zabudovanou GPS a gyroskopem (kompas s výhodou). Pro Android je prvním a nejznámějším AR browserem Layer - vyberete si konkrétní hledaný objekt (např. restauraci) nebo zvolíte vzdálenost, do které se mají zobrazovat všechny restaurace kolem vás, pak se na svět koukáte přes dispaly vašeho zařízení jako do hledáčku kamery, V reálném směru se vám ukazují objekty s možností prokliku na další informace včetně kontaktů. Podobně jako již zmíněný Satellite AR funguje Google Sky Map, ovšem s tím rozdílem, že místo satelitů zobrazuje souhvězdí a planety. Aplikace je to poučná a dost efektní, jak mi řekla kolegyně na podnikovém večírku pod letní oblohou plnou hvězd: "Užasný, na tohle bys mě zbalil!"

Rozšířenou realitu nabízejí i některé navigace, vím o Navigonu, zkoušel jsem, ale moc mi to nevyhovovalo. Zajímavý software je Wikitude World Browser - něco jako zmiňovaný Layer, ovšem od stejné značky Wikitude Drive - AR navigace. Čechy chybějí a navíc vše se zřejmě tahá z netu, ale nevypadá to špatně. Dále programy na geocaching (např. add-on do aplikace Locus, která spolupracuje s c:geo) nebo různé sociální sítě - Gowalla, My Augmented Reality (nezkoušel jsem). Vývojářům je určen ARviewwer SDK pro snadnější implementaci AR do aplikací pro Android.

Dost zajímavým projektem je aplikace The vOICe for Android - program se pomocí AR snaží převádět obraz na zvuk, který by pomohl slepým orientovat se v prostoru a najít věci na podložce. Kromě toho přidává pro orientaci mluvící kompas a polohu (ulice), přeříká barvy, které vidí kamera zařízení a další věcičky. Zní to mnohem lépe než to funguje, spolehnout bych se na to nechtěl, ale vlastně je to geniální a možná se z toho něco smysluplnějšího časem vyvine.

A co děti - mají si kde hrát? Střílečky na odreagování - jednoduché a geniální. AR Shooting nabízí výběr z několika druhů zbraní, zatímco Sniper Shot! má zase supe mířidla. Jiná káva je hra Paparazzi a ještě zajímavější pak (na podobném principu jako video s tancující slečnou) hra AR Blitz.

Ještě zmíním aplikaci, která by se hodila i do mého minulého příspěvku o hudebním software pro Android a linux - (Augmented) Piano Reality - na čtvrtku si nakreslíte jednu oktávu klaviatury, umístíte na správné místo zařízení se spuštěnou aplikací a pak už jen hrajete na virtuální klavír - paráda!

Nakonec přidám zdrcující pohled na AR od mého kamaráda (v ledasčem souhlasím, ale ty souhvězdí a to piáno je super ): "Hledat s AR hospodu s displejem u oka - připadal jsem si jako japonskej turista, když už jde z tý hospody... Navigace s AR je podle mě blbost, mapy jsou přehlednější...  Slepýmu bych dal k orientaci The vOICe za trest, když provede něco opravdu ošklivýho, protože si určitě do několika sekund rozbije ... Sledovat satelity mě nebaví, navíc moje vzduchovka nemá takovej dostřel, ale ty hvězdy (Google Sky Map) jsou pěkný. A ty hry - nosit s sebou vytištěnej lísteček a rozkládat ho někde v metru - to asi ne!"

A to je vše. Sám jsem byl zklamaný, jak málo jsem toho našel pro linux (neuváděl jsem např video editor kdenlive s jeho možností klíčování a podobně). Motorola svého času vyráběla linuxové smartphones - a co tablety...

komentářů: 5

Hudební software v Androidu a linuxu

Na konci příspěvku o grafických programech a možnostech spolupráce Androidu a linuxu jsem slíbil, že budu pokračovat v říši hudby. Pro větší přehlednost jsem text rozdělil na Poslech hudby, hraní na hudební nástroj, skládání hudby a nástroje pro muzikanty. Výčet opět není samozřejmě úplný, vycházím hlavně ze svých vlastních zkušeností a výběr je tedy samozřejmě subjektivní.

Poslech hudby

V Androidu je vestavěný hudební přehrávač sice použitelný, ale moc možností nám nenabízí a mě upřímně nevyhovuje - chybí mi tam takové věci jako ekvalizér, automatické vypínání (časovač), větší přehlednost... Takže jsem sáhl nejprve po MixZing (dobře použitelná i free verze, automatické vypínání lze dodat programem MusicSleep), posléze jsem jej vyměnil za PowerAMP (docela drahý, ale podle mě nejlepší), který používám dosud.

Dále je možné vystoupit z prostoru naší SD karty a poslouchat muziku online. K tomu může dobře posloužit TinyShark - klient služby Grooveshark, nebo Last.fm (služba je ale pokud vím placená). V nabídce je nepřeberné množství internetových rádií, ze zahraničních zdrojů mi dobře funguje XiiaLive Online Radio (lite verze), je tu i super česká aplikace Český rozhlas.

V linuxu je situace s přehrávači pestrá a přehledná, nemá cenu se rozepisovat o celebritách jako Amarok či Rhythmbox, ale trochu bych se pozastavil o přehrávači Banshee. Kromě toho, že je prima, má také jednu defaultně nastavenou vlastnost, kterou jsem jinde marně hledal a kterou ocení hlavně posluchači klasiky nebo soundtracků - viz můj starší příspěvek.

S online produkcí je to v linuxu trochu odlišné - samozřejmě že existují klienti jako lastfm nebo vagalume (oba pro last.fm), lepší je ale použít rozšíření pro váš oblíbený přehrávač - např. banshee-extension-liveradio. No a svůj oblíbený Grooveshark si pohodlně používám přes webový prohlížeč. Malá odbočka: Řada mých kamarádů tvrdí, že všechno je na youtube, tak k čemu Grooveshark. Protože mě málokdy k hudbě zajímá i klip a preferuju CD kvalitu, tak k tomu:-)

Hraní na hudební nástroje

Myslím tím použití Androidu či linuxu přímo k živému hraní. Nabídka v Androidu se rozšiřuje, ale v tomto směru na Apple co se týče propracovanosti aplikací zatím nemá. Je tu řada virtuálních klavírů, syntezátorů s obstojným zvukem, které váš display promění ve víceténovou klaviaturu. Dále měníme display na bicí soupravu nebo strunný nástroj. Hodně toho zvládne program Musical Pro (i lite verze) - pěkně znějící klavír, řada rejstříků pro klávesy, srandovní bubny a docela zajímavá harfa (asi jí mají autoři raději než o něco rozšířenější kytaru). Jako bonus dodává program metronom a tónovou ladičku. Slušnou 6ti strunnou kytaru získáte aplikací Rhythm Guitar Pro, na bubny se vyřádíte v dobře znějící Virtual Drums Pro (je i řada aplikací zdarma, ale tohle zní fakt dobře, vyzkoušejte free verzi).

Mimo všechny škatulky stojí hudební nástroje, které jinde než na svém telefonu či tabletu nenajdete. Program s šíleným názvem Ethereal Dialpad vám z displeje vašeho přístroje udělá jakýsi dvojrozměrný zvukový prostor, na tento nástroj zahraje zajímavě každý.

V linuxu určitě stojí za zmínku virtuální klávesnice vkeybd ve spojení s midi syntezátorem fluidsynth (umí sound fonty od yamahy) nebo zynaddsubfx (ten zní opravdu úžasně). Prima je také rakarrack - kytarový efektový procesor. Problém všech virtuálních nástrojů je určitá miniaturní latence při hraní, což zjistíte hlavně s připojenými klávesami přes MIDI - trochu pomůže nahrazení zvukového systému ALSA realtimovým zvukovým serverem JACK, pokud to myslíte s muzikou vážněji, pak i realtimovým kernelem.

Skládání hudby

Tady je jednoznačně lepší nabídka pro linux i když i z Androidu něco poslouchatelného také vymáčknete. Opět si postesknu, že uživatelé Apple iOS jsou na tom lépe, mají totiž možnost kupovat programy od profesionálních firem, které vyvíjejí kvalitní desktopový software. Dost ale fňukání, jdeme na to!

Trochu odbočím od výčtu software: Zjednodušeně se dá skládat muziku v Androiduve dvou typech programů - v "zapisovačích not" (a to přímo not do notové osnovy nebo třeba do mřížky s virtuální klaviaturou), jako nástroje a výstupní formát se používá klasické MIDI - a nebo skládáme v sequenceru (nepoužívají se klasické noty, ale spíš ty mřížky), skladba se skládá z krátkých sekvencí, nástroje bývají samplované a výstupem bývá zvukový soubor ve formátu wav nebo třeba mp3.

První varianta (MIDI) má tu výhodu, že si např. ve svém telefonu zaznamenáte nějaký motiv, bicí linku, arrange, no a pak věe doladíte a s mnohem lepším zvukem vygenerujete na svém desktopu. Formát MIDI nepodporuje vkládání zvukových stop, takže hrajete jen s tím, co program sám nabízí, nic nezazpíváte ani nepřidáte akustický nástroj... Sequencer vám určitě poskytne lepší zvuk přímo v telefonu, přidáte zpěv či vlastní nástroj, ale pokud na desktopu nemáte program od stejné firmy, výstup už moc editovat nemůžete. Navíc jsou takové skladby náročnější na paměť i rychlost zařízení.

Ještě musím zmínit skupinu programů, které se specializují na skládání hudby pro konkrétní nástroj, nejčastěji pro bicí. Styl práce bývá podobný sequencerům, ale můžou nabízet výstup i ve formátu MIDI.

Tak a zpět k programům: Kvalitní zapisovač not jsem pro Android nenašel žádný, někde mezi oba tábory patří Budgerigar MIDI Sequencer - pracuje se v něm jako v sequenceru, ale využívá striktně MIDI. Kvalitní sequencer je podle mě Loops! - ovládání je prima, ale samply neumí, nabízí vlastní banku nástrojů. Vlajkovou lodí co do možností práce s nástroji, přidávání vlastních samplů a celkového dojmu z výsledku je Uloops Studio (pro zasvěcenější podporuje i LADSPA efekty). Ale - je dost drahý a pracuje v cloudu (takže náročný na přenos dat, bez internetu si neškrtnete). I přes to a za tu cenu ho doporučuju, lze vyzkoušet lite verzi zdarma. Pro skládání bicích linek je dobrý Electrum Drum Machine (dají se zdarma stahovat další nástrojové packy), pro psaní kytarových tabů pak Tab Master. Dost zajímavý je Chordbot - můžete si v něm snadno sestavit zajímavé hudební pozadí a s tím pak v jiném programu dále pracovat (exportuje do WAV).

Pro linux vybírám z velké nabídky "zapisovačů not" Rosegarden, sleduju ho už několik let a ten soft prostě zraje (k lepšímu). Pracuje se v něm docela intuitivně, jeho velkou nevýhodou je, že neumí výsledek vyrenderovat do zvukového formátu. S tím si ale poradíte v linuxu docela snadno, psal jsem o tom v starším příspěvku. Bonusem při instalaci rosegarden je to, že se vám korektně nainstaluje a nastaví (včetně grafického rozhraní) zmiňovaný zvukový server JACK.

Sequencery zmíním dva - první je linuxová klasika a druhý mám rád. Tak tím prvním s poněkud zavádějícím názvem je LMS (Linux Multimedia Studio). Program je docela složitý na ovládání, ale určitě se to dá naučit a výsledek není vůbec špatný. Pracuje se samply, obsahuje nějakou tu banku zvuků a také demo-skladby, na kterých poznáme, co program umí když se to s ním umí. Já mám rád sequencer Renoise - program určitě ocení pamětníci ProTrackeru z Commodore Amiga, ale nejen ti. Jde o kvalitní nástroj, vybavený kvalitními zvuky. Verze zdarma je skoro plně funkční, já si ho ale koupil. Mimochodem, nenašel jsem žádný sequencer, který by měl verzi jak pro linux, tak pro Android - škoda.

Pro skládání bicích linek bych volil nejznámější Hydrogen Drum Machine. Je to opravdu kvalitní program se spoustou možností a dobrým zvukem.

Nástroje pro muzikanty

Sem by patřily programy pro nahrávání a mixování zvuku, ale třeba také konvertor zvukových formátů, ladička či metronom. Pro Android je jednoduchým ale kvalitním záznamníkem zvuku Hi-Q MP3 Recorder - nabízí užitečná nastavení a na rozdíl od jiných podobných programů ukládá přímo do úspornějšího formátu.  TapeMachine Recorder zase nabízí kromě kvalitního záznamu editaci zvukové křivky, plná verze není nejlevnější. Kdo chce nahrávat opravdu důkladně (domácí ministudio v kapse), využije J4T Multitrack Recorder - kvalitní záznam ve čtyřech nezávislých kanálech.

Převod z formátu WAV do MP3 zvládne v Androidu program s příznačným názvem Lame4Android. Metronom nepoužívám, ale umí ho spousta free aplikací a také zmiňovaný Musical Pro. Zato docela často používám telefon jako ladičku na kytaru a to díky aplikaci Tuner gStrings ve free verzi - je to bomba.

Linux se více hodí pro nahrávání než jako doplňková pomůcka. Pro méně náročné tu máme slušný Audacity. Pro fajnšmekry a poloprofesionály je tu Ardour. programy nemá cenu mezi sebou srovnávat, je to stejné jako porovnávat mopeda s Mercedesem (určitě jsou ale situace, kdy bych si vybral mopeda). Možná jsem linuxový odstavec trochu odbyl, ale už mě to moc nebaví a hlavně jsem fakt na užitečnou pomůcku pro muzikanty na desktopu nenarazil, tak to necháme Androidu.

komentářů: 10

Práce s grafikou v Androidu a linuxu

Jde o první příspěvek, ve kterém chci trochu zmapovat softwarovou nabídku pro linux a Android v konkrétní oblasti - tentokrát v grafice. Asi nejvíce mě zajímá možnost sdílet a editovat soubory na obou platformách (práce s konkrétními formáty v dané oblasti). Samozřejmě nebude výčet aplikací úplný, bude fajn, když v diskuzi přidáte své zkušenosti, já pak některé budu zpětně citovat v textu.

1. Nejčastěji editujeme a sdílíme fotky

Pořizování fotek je doménou Androidu, kde máme v telefonech a tabletech k dispozici lepší "foťák" než webkamery v notebooku. Aplikace je součástí systému, ukládá v JPG, takže s následnou editací není problém.

Focení

Ale - kdo chce z focení vymáčknout víc, sáhne po placené aplikaci Camera360 (lze vyzkoušet Camera360free verzi). Přidaná hodnota je ve větších možnostech nastavení a v řadě doplncích, upravujících snímek. Pokud chceme fotit v linuxu (běží nám na tabletu), můžeme použít známý Cheese.

Zajímavý program je také Photaf 3D Panorama - jak název napovídá, program je jedním z těch, které nabízejí nafocení a poskládání panaramatických snímků. Pro rychlý výsledek je výborná funkce automatického nafocení, vy se prostě jen otáčíte a program vás sám naviguje, zda se pootočit víc vlevo nebo dát objektiv trochu výš... Pro lepší kvalitu je samozřejmě lepší ruční nafocení a hlavně zakoupení placené verze, která pracuje s větším rozlišením. V linuxu je výběr programů docela velký, vždy zpracováváme již nafocené snímky. Mě se docela líbil Hugin - po chvíli nácviku zvládne každý.

Kreslení

Pro úpravu fotek (a jiných obrazových zdrojů) nám toho Android nabízí hodně, ne všechno je ale použitelné. Pokud chcete do existujícího obrázku kreslit (nebo prostě jen kreslit), vyzkoušejte Sketchbook Mobile od známé firmy Autodesk, nabízí prima prostředí a na tabletu to musí být bomba. Zdařilý mi připadá také Doodledroid (bohužel jsem nenašel free verzi, ale za těch 17 Kč...).Android umí i vektorovou grafiku ve formátu SVG a to díky programu MaplePaint. Moc funkcí to nemá, ale něco se v něm vytvořit dá.

Malování v linuxu samozřejmě nejlépe zastane GIMP, ale určitě hlavně pro začátečníky není k zahození Pinta a pro majitele kreslících tabletů MyPaint. Pro práci s vektorem tu máme nejlepší Inkscape. Obě platformy si poradí s  formáty JPG, PNG, GIF, ale také SVG či RAW (v Androidu dekodovací program RawDroid).

Úprava fotek a sdílení

Na Androidu můžeme upravovat fotky ve Photoshopu a to zdarma. Tedy - Adobe Photoshop Express je ořezaný opravdu důkladně, ale pracuje se v něm dobře a navíc tu máme prvního zástupce programů, které nabízejí možnost sdílet obrázky přes internetovou galerii. Čistě jen na sdílení je v Androidu Picasa Tool či Facebook pro Android - samozřejmě že takových aplikací je víc, tady se hodí možnost používat služby, na které jsme zviklí.

V linuxu je leaderem v tomto oboru zmiňovaný GIMP, dále pak správci fotografií. Ke zmíněnému software pro Android je ekvivalentem Picasa od Google, základní úpravu fotek zvládne intuitivně a dobře, doménou je ale správa fotek a sdílení přes web. Je mi jasné, že bych měl zmínit nativní linuxové aplikace (Picasa stále běží přes integrované wine), každá desktopová varianta distribuce má nějakou takovou v základní nabídce (DigiKam, F-Spot, Shotwell, Gwenview,...

2. Koláže, retuše

Vytváření koláží je opět díky specializovaným aplikacím v Androidu opravdu snadné - klasiku nabídne program Collage (existuje i lite verze). Práce je intuitivní a výsledek vypadá dobře. Oživení fotek dosáhneme v PicSay Photo Editor - software se specializuje na titulky a komiksové bubliny. K dispozici jsou zdarma ke stažení font-packy a Pro-verze, za více funkcí si ale zaplatíte 72 Kč. Linux podle mě specializované aplikace pro koláže moc nepotřebuje, hodně se toho dá zvládnout v GIMPu a Inkscape. Jednu zajímavost jsem ale našel - Shape Collage umí mimo jiné skládat fotky do vámi zvolených tvarů - to by byla v GIMPu asi dost dřina:-)

Pro retuš jsem našel v Android Marketu opravdovou pecku - TouchRetouch. Tato jednoúčelovka (spíše dvouúčelovka) umí odstraňovat předměty z fotky (náhodné kolemjdoucí) zcela automaticky - objekt obkroužíme lasem a prostě zmáčkneme tlačítko pro zmizení. Případné chyby doladíme nástrojem pro klonování. V linuxu bych pro podovné účely použil - hádejte co.

3. 3D grafika

Kdo by hledal Blender pro Android, bude zklamaný, zatím nic takového není. existuje prohlížeč 3D Model Viewer, podporující formáty .OFF a částečně .OBJ. Nedávno vydala již zmiňovaná společnost Autodesk program AutoCAD WS, recenze ho docela chválí, já nemůžu posoudit, snad mohu pochválit jen to, že je zdarma. Pro linux tu máme kromě Blenderu velmi zajímavou variantu profesionálního Houdini (i zdarma), pro architekty a strojaře pak např. GCAD3D.

Závěrem

Z výčtu software je jasné, že pro desktopový operační systém jsou tu komplexnější řešení, zatímco Android nabízí specializovanější aplikace, často jednoúčelovky. V linuxu jsme zvyklí na open-source, v Marketu si za většinu aplikací v plné verzi musíme zaplatit, většinou se jedná o malé částky a někdy si vystačíme s free či lite verzí. Troufnu si napsat, že smartfone s Androidem může být kapesním řešením pro grafiky a výtvarné hračičky, tablet je zase o několik řádů pro tyto účely použitelnější. Největší slabinou Androidu je zatím práce s 3D grafikou, oproti linuxu je zase řada aplikací intuitivnější a zvládne je i začátečník. Obě platformy se mohou dobře doplňovat.

Příště dám dohromady hudební software.

komentářů: 8

DLNA, Android a Linux

Bude tu řeč o síťovém přenosu multimediálních dat pomocí DLNA do televize, která tento "protokol" nepodporuje. Nejprve stručně popíšu, co je DLNA a jak funguje, pak se zaměřím na relativně novou krabičku HTC Media Link, kterou jsem si nechal poslat z UK a důkladně jí otestoval. Nakonec se podíváme na její použití s Androidem a Linuxem.

Digital Living Network Alliance (DLNA) není vlastně protokol, ale označení společenství, iniciované firmou Sony v roce 2003. To si dalo za cíl vytvořit standardy pro snadné sdílení hudby, fotografií a videa pro běžného uživatele. Dnes existují tisíce zařízení s tímto certifikátem, jde o videokamery, fotoaparáty, multimediální přehrávače, televizory, hi-fi sestavy a domácí kina, ale i mobilní telefony a herní konzole. Bohužel existuje už několik generací DLNA, takže ne všechna zařízení jsou se všemi kompatibilní.

Existuje několik tříd zařízení, z nichž můžeme poskládat domácí síť:

• Digital Media Server (DMS) spravuje mediální obsah, může to být domácí počítač, ale i mobilní zařízení se spuštěnou službou serveru
• Digital Media Player (DMP) vyhledá obsah na serveru a zajistí jeho přehrávání (stream), bývá to TV s podporou DLNA, umí to Sony PlayStation a řada multimediálních přehrávačů
• Digital Media Renderer (DMR) přehrává mediální obsah, který dostane od Controlleru (DMC) metodou "push", například právě HTC Media Link
• Digital Media Controller (DMC) podobně jako DMP vyhledá mediální obsah na serveru, ten pak posílá do DMR, sám nic nepřehrává - tak mohou fungovat např. některé telefony s Androidem

Jsou i další třídy zařízení (mobilní uploadery, downloadery, printery), ale pro běžné potřeby si vystačíme s tímto. Podrobnější informace najdete na wiki, pro zajímavost přikládám různá zapojení v přehledné formě:

Ještě chci upozornit na to, že z mobilního telefonu ani jiného zařízení kromě fotek, hudby a videa nic jiného pomocí DLNA do TV nepošlete - žádné sdílení plochy, žádné prezentace z PowerPointu, hlavně ty prezentace mě mrzí (občas učím, nenosit notebook, ale jen Media Link a mobil by bylo geniální). V počítači by to možná šlo vyřešit tak, že by se obraz streamoval do některého z podporovaných formátů a tento soubor by už server s určitým zpožděním nabízel ke sdílení, nikde jsem o tom nic ale nevyčetl. Prezentaci bychom mohli vyexportovat např. do podporovaného mp4 a pouštět s pauzami prostě jako video...

HTC Media Link patří do kategorie DMR, tedy renderer, který zobrazuje pomocí kabelu HDMI mediální obsah, který získá od kontroleru přes WIFI síť. Umí se připojit ke stávající síti nebo (defaultně) funguje jako zabezpečený WIFI HotSpot. Toto a několik dalších věcí (zvolit češtinu, rozlišení výstupu,...) můžete nastavit v internetovém prohlížeči počítače či telefonu.

Koncem roku 2010 mě zaujala tato minirecenze, po několikadenním surfování jsem si Media Link zakoupil na Clove Technology za cca 2500 Kč. Není to málo peněz a trochu jsem kupoval zajíce v pytli, protože dostupných informací nebylo mnoho a některé nebyly skoro vůbec - např. jak bude tato krabička komunikovat s linuxem.

K zakoupení tohoto přístroje mě vedly dvě věci - delší dobu jsem přemýšlel jak bezdrátově přehrávat videa z počítače na TV a pár měsíců mám HTC Desire HD, který nemá HDMI výstup. Takže když jsem objevil Media Link, který by mohl bezdrátově přehrávat média z počítače i mého mobilu, zajásal jsem!

=p

Media Link dorazil po zakoupení v e-shopu asi za týden. Jak je vidět, jedná se o malé zařízení, menší než mobilní telefony, pro které je primárně určeno - HTC uvádí Media Link jako doplněk k telefonům Desire HD  a Desire Z, které nativně DLNA podporují a mají předinstalovaný program Připojená média (na Marketu je ovšem řada jiných aplikací, které dobře fungují i na jiných značkách mobilních telefonů a umí toho víc, o nich ale později).

Součástí balení je kromě zařízení HDMI kabel, adaptér se zástrčkou, kterou využijete při cestě do Velké Británie a manuál. Naštěstí je adaptér klasický microUSB, takže jsem si koupil za stovku jiný. První zapojení a spárování s telefonem (připojení telefonu k wifi s názvem HTC Media Link) proběhlo velmi hladce bez otevření manuálu. Stejně tak připojení z počítače, nastavení češtiny a domácí wifi.

Android jistě nebude jediná mobilní platforma, podporující DLNA, ale zůstanu u ní, s jinou v tomto směru zkušenosti nemám.

Ve spojení s HTC Media Linkem slouží telefon jako kontroler - pomocí již zmíněné aplikace Připojené média prostě pošlete mediální obsah a ten se během chvilky zobrazí v TV. Mé první nemilé překvapení bylo, že ne každé video si takto přehraju - nešlo jen o kodek, ale i nastavené parametry kodeku videa. Když jsem zkoušel z Marketu jiné aplikace, byla podpora video kodeků ještě horší. Některé programy jsem si ale nechal a ty dostávaly upgrady a zlepšovaly se.Přidanou hodnotou jiných aplikací bylo sdílení internetového obsahu včetně Youtube (což je fajn), dále pak fungovaly jako kontroler pro přehrávání obsahu z domácího serveru (počítače) - telefon se stal pohodlným dálkovým ovladačem a zároveň nutným mezičklánkem.

• iMediaShare je perfektním přehrávačem obsahu z telefonu i internetu, používá tzv. kanály, které bohužel nemůžete sami doplňovat o nové. Dobré ovládání, výborná podpora kodeků, doporučuji placenou verzi - umí více kanálů včetně Youtube a podpoříte dobrý projekt. Program ovšem neumí přehrávat obsah z jiného serveru.
• Eyecon není nejsilnější v podpoře video formátů, ale má  slušnou nabídku internetového obsahu (Youtube, Facebook, Flicker, Picasa) a má zajímavé rozhraní. Vše můžete přehrávat v Media Linku či v samotném telefonu.
• AndroMote je kontroler s přehledným nastavením, hodí se dobře pro jednoduchou spolurpáci se serverem.
• PlugPlayer dělá totéž, jen za něj musíte zaplatit. Funguje, ale obejdete se bez něj.
• Skifta je nový ambiciozní projekt, zatím v betaverzi, ovšem slušně funkční. Jde o dalšího klienta v pěkném provedení, podpora formátů zatím nic extra, ale za vyzkoušení doslova nic nedáte.
• ShareMeFree udělá z vašeho mobilu media server (DMR), s Media Linkem to nevyužijete, ale třeba se někdy bude hodit...

Linux s DLNA samozřejmě pracovat umí, ale není to tak jednoduché, jak by si např. začátečník mohl přát. Pro běžné použití s HTC Media Linkem tu máme dvě možnosti - buď chceme na linuxu provozovat media server a pomocí telefonu s Androidem a s některou z výše uvedených aplikací soubory přehrávat (linux jako DMS, Android jako DMC, Media Link pak jako DMR) - a nebo chceme soubory posílat přímo z počítače do Media Linku (push to renderer). O další možnosti, kdy máme počítač s linuxem (např. HTPC) jako klienta, který vyhledává soubory na serveru a přehrává je přímo v TV, tu psát nebudu - je to jiné téma, odkazuji např. na MythTV či XBMC a jejich UPnP funkce.

1. Media serverů pro linux existuje řada, jejich konfigurace není tak složitá, ale pro začátečníky to plně není. Základní postup je podobný jako u jiných typů serverů - instalace, nasdílení adresářů s mediálním obsahem, nastavení zabezpečení... Zde navíc některé servery podporují transcoding - překódování souborů v reálném čase do podporovaných formátů.

• PS3 Media Server je sice podle názvu primárně určený pro spolupráci s PlayStationem 3, ale klient v Androidu s ním bude spolupracovat také dobře. Výhodou programu je přehledné rozhraní (Java), kde nastavíte vše potřebné například podle tohoto článku z pěkného seriálu.
• MediaTomb je univerzální media server, pro linux často doporučovaný. Nastavuje se z webového prohlížeče, ale neobejdeme se bez terminálu a konfiguračních souborů. Server podporuje transcoding. V Ubuntu instalujeme přímo z repozitáře, pro zprovoznění může pomoci tento návod.
• uShare, FUPPES a miniDLNA jsou další servery, nezkoušel jsem, o své případné zkušenosti se můžete podělit v diskuzi. Jen přidávám návod na instalaci uShare v Ubuntu a miniDLNA.

2. Chceme-li posílat mediální obsah do rendereru HTC Media Link přímo z počítače, na kterém běží linux (ve Widnows 7 údajně tuto vlastnost podporuje přímo Media Player), potřebujeme zprovoznit funkci Push To Renderer. K tomu slouží projekt Coherence.

Coherence je framework pro GNOME, který umožňuje pomocí pluginů přehrávačům Rhytmbox a Totem přímý přístup k souborům na mediálním serveru - z počítače se tak stává DMP. Zároveň obsahuje plugin (python skripty) pro Nautilus, které přidají do kontextového menu položky pro sdílení adresářů s mediálním obsahem, upload souborů na server - a hlavně funkci Push pro posílání vybraných souborů do DMR, tedy i našeho Media Linku.

Instalace je jednoduchá, základ najdete v repozitáři:
sudo apt-get install python-coherence python-nautilus

Rozšíření pro Nautilus stáhnete z výše uvedeného odkazu a umístíte do
~/.nautilus/python-extensions (adresář bude třeba pravděpodobně vytvořit)

A ještě upozorním na prográmek UPnP Inspector (Python UPnP analyzer) - zobrazí všechna zařízení, s nimiž váš počítač má spojení, ovládá GStreamer Renderer, je součástí projektu Coherence. Najdete ho opět v repozitáři:
sudo apt-get install upnp-inspector

Závěrem jen dodám, že investovaných peněz do HTC Media Link nelituju, zařízení funguje dobře, přineslo mi kromě možnosti bezdrátového přehrávání videa z mobilu či stolního počítače i rychlou prezentaci fotek, na pouštění hudby ho nevyužívám. Výborná je možnost pouštět si na TV internetové video a fotky z Facebooku a Pacasa webu. Zároveň narazíme na limity DLNA a bezdrátové sítě - video nebude Full HD, zapomeňte na MKV (pomůže transcode na serveru), hodil by se program, který obejde omezení DLNA a zobrazí snadno jiný obsah - např. PowerPoint / Prezentace.

Ještě pár relevantních odkazů:

• Digitalizace jinak: DLNA na abclinux
• První díl seriálu o DLNA na linuxu z abclinux
• Seriál MythTV na Rootu
• List of open source DLNA/UPnP AV software devices
• DLNA Open Source Projects
• Digital Living Network Alliance

komentářů: 4

Offline turistická navigace v mobilu

Bez dlouhých úvodů - řeč bude o tom, jak si pro telefon s Androidem připravit offline turistické mapy v linuxu.

Začínal jsem u multiplatformního prográmku TrekBuddy, kdtrý bych dnes už určitě nedoporučil, k dispozici je software s lepšími funkcemi a mnohem lepším ovládáním. Chci upozornit na tři (původně dvě, ale doplňuji z diskuze další) aplikace,  dostupné v Android Marketu. Umí online mapy a do každé z nich lze jiným způsobem nahrát i offline mapové podklady.

RMaps umií zobrazovat mapy, vytvořené v programu Mobile Atlas Creator. Jde o Java aplikaci, kterou spustíme pohodlně jak v linuxu tak i ve windows. V linuxu po stažení a rozbalení archivu spustíme v terminálu příkaz sh start.sh, pokud tomuto souboru přidáme práva pro spuštění souboru, můžeme spouštět program přímo v Nautilu.

RMaps používá formát SQLite, proto musíme ještě do rozbaleného adresáře Mobile Atlas Creatoru stáhnout knihovnu sqlitejdbc-v056.jar. Pak už jen spustíme program, v levé nabídce zvolíme "Cykloatlas (CZ, SK)", vybereme Zoom Level (15), myší označíme oblast na mapě, kterou chceme exportovat, do políčka "Name" označený úsek pojmenujeme a přidáme k atlasu tlačítkem Add. V roletce "Atlas Setting" vybereme "RMap SQLite", můžeme uložit tento přednastavený profil a každopádně vytvoříme mapu pomocí tlačítka "Create Atlas".

Mapu (atlas) pak nahrajeme na SD  kartu telefonu do adresáře rmaps/maps, který se sám vytvoří po instalaci mobilní aplikace. V RMaps pak zaškrtneme mapu v menu - Settings - User defined maps.

Program využívá aplikaci GPS Status, kterou si můžeme sami doinstalovat z Marketu.

Locus je program z české dílny (doufám že se nepletu), vypadá a ovládá se opět výborně, je lokalizovaný do češtiny, údajně spolupracuje s c:geo a hlavně mezi nabídkami online map (kterých je opravdu dost) nechybí Cykloserver s mapovými podklady, vhodnými pro turistiku.

Locus má tzv. Map manager integrovaný, takže pro vytvoření offline podkladů stačí jen wifi. Ikonka vpravo nahoře slouží pro přístup k mapám, nejprve vybereme online mapu "Shocart", pak si necháme na display telefonu zobrazit část mapy, kterou chceme stáhnout, opět zvolíme ikonku vpravo nahoře a přejdeme do "Stažení mapy". Zvolíme jednu z nabídek (třeba Tato obrazovka), vybereme způsob uložení a měřítko a mapa se už stahuje...

OsmAnd je program, o kterém jsem před sepsáním tohoto textu nevěděl a opravdu mě zaujal, díky za info z diskuze. Mimo jiné totiž nabízí možnost pracovat s vektorovými mapami, které na rychlém zařízení (mám HTC Desire HD) běží opravdu svižně s minimálním datovým tokem. Program umí i "hlasovou" navigaci, která mi docela fungovala, našel jsem ale jen slovenčinu a nevím, jestli bych se mohl na to opravdu spolehnout...

Možná si říkáte, proč používat první RMaps, když oba programy tahají mapy z Cykloserveru a v Locusu se objedu bez počítače, OsmAnd má vektorové mapy a naviguje...  Prostě mám rád možnost volby a navíc Mobile Atlas Creator má více možností při vytváření mapového podkladu. Máte nějaké jiné zkušenosti nebo tipy na jiné řešení? Abych nezapomněl - existuje také placené řešení v podobě SmartMaps. Aplikace zdarma, možnost nákupu jednotlivých map podle oblasti.

P.S. Asi bych neměl TrekBuddy úplně zatracovat, pravdou je, že jsem nezkoušel poslední verzi. Ale některé možnosti mi tam chyběly, např. zoomování mapy...

komentářů: 35